Spoluautor knihy Vlastimil Novák o knize napsal:
Policista s nemožně zastřiženým ježkem, Antonín Najman, hlavní postava čtyř kriminálních příběhů ze starého Mostu, souhrnně nazvaných Policisté od Mlýnského náhonu a vydaných nakladatelstvím Hněvín, se ve skutečnosti jmenoval Antonín Nachtman. Pocházel z Plzně, byl policistou, fotografem, kameramanem a měl literární talent. Byl to statný chlap s nemožně sestřiženým ježkem, svérázným způsobem života, smyslem pro drsný humor a cestovatelskou vášní.
Za tuhé normalizace, na severozápadě Čech nesnesitelnější než kde jinde v socialistickém Československu, mi Tonda do mostecké restaurace Sport, jeho domovského podniku, přinesl k přečtení čtyři povídky s kriminální tematikou. Jejich příběhy se odehrávaly v šedesátých letech a počátkem sedmdesátých let 20. století, kdy sloužil u mostecké policie. Byly to příběhy autentické, napsané osobitým stylem. Líbily se mi, ale v té době bylo nemyslitelné, že by byly otištěny. Věděli jsme to oba a oba jsme na ně během času zapomněli…
Až v roce 1990, kdy se na místo vedoucího redaktora týdeníku Rozvoj vrátil Stanislav Ráček, mohly Tondovy povídky vyjít. Byly ale jenom tři. Čtvrtá povídka se ztratila. Jako redaktor měsíční přílohy Rozvoje jsem je upravil a pojmenoval Snídaně pro pajdavého pejska, Záliba zlého samotáře a Všechno je vůle Boží. V Rozvoji pak postupně vyšly v první polovině roku 1991.
Čas běžel, události se hrnuly a stále bylo co dělat, o čem psát. Tonda se ještě před listopadovým převratem stal zakládajícím členem mostecké oblastní redakce zpravodajství Československé televize a na vlastní literární tvorbu zapomněl, nebo se s ní nechlubil. Věnoval se kameře, dál cestoval, chodil do Sportu na pivo a vykouřil svých osmdesát cigaret denně. Jenže se přihlásily následky jeho staromládenecké životosprávy, jejíž základ tvořila vlastní víkendová kuchyně. Tonda mi náhle zmizel z očí, a když jsem náhodou potkal jeho věrného kamaráda, spolucestovatele, zvukaře a osvětlovače Milana Psohlavce, dozvěděl jsem se zprávu z nejhorších: Tonda zemřel…
Dvacáté století se překlopilo do druhého desetiletí století jednadvacátého, když spolupracovnice nakladatelství Hněvín Šárka Kratochvílová přišla s naléhavým dotazem, proč povídky, tak věrně připomínající zmizelý Most, nevydáme. Odpověď byla nasnadě. Tři povídky, byť pro novinové užití rozšířené, jsou pro knižní vydání málo. Ale jednou vyřčený dotaz nezmizel a neustále se připomínal. Připsal jsem proto na základě někdejšího Tondova vzpomínání povídku čtvrtou, nazval ji Záhada tajně pohřbeného muže a přidal průvodní slovo policisty Najmana.
Když o práci na povídkách projevil zájem grafik Antonín Votroubek, bylo se souhlasem šéfa nakladatelství Hněvín Bohuslava Helešice o vydání povídek pod názvem Policisté od Mlýnského náhonu rozhodnuto.
Jako obrazový pandán jsme zvolili výběr z pokud možno neznámých nebo málo známých černobílých snímků místních fotografů, evokujících atmosféru starého Mostu a jeho okolí druhé poloviny dvacátého století. Úvod nebo chcete-li motto knížky tvoří báseň Emila Juliše Vzpomínka na noční Most v roce 1953.
Autoři: Antonín Nachtman, Vlastimil Novák
Nakladatelství: Hněvín
Rok vydání: 2021